Posláním Mládeže Českého červeného kříže je poskytnout mladým lidem prostor k seberealizaci zapojením do jejích aktivit, a tak je vychovávat k pomoci zranitelným skupinám společnosti.

I. ÚVOD

Několik slov úvodem

V roce 2000, přesněji 7. dubna, tomu bude právě deset let, co vznikla Mládež Československého červeného kříže. K tomuto významnému výročí přispíváme vydáním brožury, která stručně popisuje, co předcházelo vzniku, vznik a činnost M-ČSČK, její rozdělení v roce 1993 na Mládež Českého červeného kříže a Mládež Slovenského červeného kříže a činnost M-ČČK do dnešních dnů. Vzhledem k rozsáhlosti tématu půjde jen o poskládání střípků v bohaté mozaice historie hnutí. Věřím, že se tato publikace nestane jen výčtem událostí a aktivit a nebude jen založena do poličky mezi řadu již vydaných publikací Červeného kříže, ale že se stane studnicí inspirace a nápadů pro Vaši současnou a budoucí činnost. Se srdečným přáním další řady spokojených let života naší organizaci Mládeže ČČK

Petr Bernat

Úvodní slovo bývalého prezidenta Mládeže ČČK

Vážený čtenáři, letos uplynulo již deset let od vzniku Mládeže Československého červeného kříže.

Stejně jako v životě člověka je i u neziskové organizace takové kulaté jubileum důvodem k bilancování, důvodem ohlédnout se do minulosti a ocenit úsilí mnoha a mnoha lidí, kteří věnovali práci pro Mládež ČČK svůj čas a energii. Připomeneme si "dávné" události a nadšení prvních členů, s jakým se potýkali s počátečními úskalími. Můžeme sledovat proces budování a rozvoje organizace, abychom lépe pochopili současnost. Na historii lze sledovat úspěchy i neúspěchy, je nám poučením a materiálem ke srovnání. Možná si potom řekneme, že některé současné problémy jsou téměř malicherné.

Proto jsem moc rád, že vznikla tato brožura. Chtěl bych poděkovat autorovi za jeho odvahu a houževnatost, se kterou se ponořil do spousty papírů, které tvoří náš archiv, a vybral pro nás nejzajímavější a nejdůležitější údaje. Pevně doufám, že pro "zasloužilé" členy bude tato brožura milou vzpomínkou a pro ostatní hodnotným zdrojem poučení.

Přejme si jen, abychom se za deset (?) let, až někdo bude opět bilancovat, mohli hrdě přihlásit ke své práci, kterou jsme udělali a děláme. Jsme pokračovateli těch, jejichž jména budete číst v textu. A to nás nepochybně zavazuje.

Jan Fifka, exprezident M-ČČK