II. PŘED VZNIKEM MLÁDEŽE ČSČK
Ještě dříve, než se spolu vydáme pátrat v historii Mládeže ČSČK, je třeba si
připomenout, že činnosti, na nichž se mladí lidé v ČK podíleli a účastnili a
také mnohdy sami organizovali nebo pomáhali organizovat, nevznikly v r. 1990,
ale mají daleko starší kořeny.
Po vzniku mezinárodního hnutí Červeného kříže v roce 1863 z iniciativy
švýcarského obchodníka Henri Dunanta se ještě řadu let hlavním činnostem
věnovali pouze dospělí. Ani při vzniku Vlasteneckého spolku pro Království české
(jako autonomní součásti Rakouské společnosti ČK) 5. 9. 1868 tomu nebylo jinak.
První impuls na světě vzešel z našeho území. Bylo to roku 1892, kdy Společnost
moravských žen navrhla Mezinárodní konferenci Červeného kříže, aby při národních
společnostech ČK byly zakládány dorostové sekce. Slovo dorost bylo tehdy běžně
užívané označení pro děti a mládež. Bohužel návrh byl zamítnut. V době první
světové války se v Kanadě, USA, Austrálii, Novém Zélandě a v některých státech
západní Evropy účastnily děti a mládež některých pomocných prací pro strádající
vojáky a civilní obyvatelstvo. Jejich heslem bylo - ”Sloužím”. Ještě během války
vznikly první dorostové sekce právě v Kanadě, USA a Austrálii, po válce i v
dalších zemích, např. Itálii. Zpočátku byla činnost soustředěna na pomoc raněným
vojákům a zajatcům a později na pomoc při živelných pohromách. Postupně se
činnost přizpůsobovala mírovým potřebám, zejména pak zdravotní výchově občanů a
vzájemné pomoci a přátelství.
V nově vzniklé Československé republice vzniká již 1. 2. 1919 Československý
červený kříž. S účastí dětí a mládeže na jeho činnosti se počítá již záhy po
jeho vzniku. Tak je dán impuls ke vzniku dorostu ČSČK.
Za přesný den vzniku považujeme 26. leden 1921, kdy ministerstvo školství a
národní osvěty svým výnosem povolilo organizovat na školách dorost
Československého červeného kříže. Co tomu předcházelo?
Po první světové válce bylo třeba zlepšit podlomené zdraví občanů a zejména
dětí. Proto ministerstvo školství souhlasilo, aby se na čtyřech obecných školách
v Praze začal pokusně ve školním roce 1919-1920 provádět zdravotnický program,
jehož cílem bylo naučit děti dokonalé čistotě a péči o zdraví. Program byl u
nás, na pozvání první předsedkyně ČSČK Dr. Alice G. Masarykové, zaváděn
pracovnicemi Amerického červeného kříže. Sloužily k tomu letáky, plakáty a
brožurky. Šlo o hru ”Boj o dobré zdraví”, v níž se formou okřížkování označovala
zdravotní pravidla, která se děti zavázaly dodržovat. Součástí akce bylo
rozdávání zubních kartáčků, past a dalších hygienických potřeb. Do akce byli
zapojováni i rodiče dětí. Vzhledem k úspěšnosti byla hra rozšířena do celé
republiky a od ledna 1921 povoleno ČSČK jako jediné organizaci působit na
školách. Tak vznikl dorost, jehož základní jednotkou byly celé třídy či školy,
roli vedoucích plnili učitelé. Vše bylo řízeno pedagogy, lékaři a sociálními
pracovníky v čele s ústředním výborem dorostu, jehož předsedou byl Dr. František
Drtina, profesor Karlovy univerzity a po jeho smrti Josef Tůma, ministerský
rada. Čestnou předsedkyní byla Dr. Alice G. Masaryková. Na konci školního roku
1920/21 bylo do činnosti dorostu zapojeno 162.000 dětí v téměř 5.000 třídách.
Činnost byla rozšířena z pěstování hygienických návyků a péče o vlastní zdraví,
na seznamování se členy dorostu z jiných zemí (dopisování), mezinárodní
humanitární pomoc, např. v r. 1921 Rusku a charitativní pomoc v Československu,
dále na zlepšování životního prostředí ve školách. Zajímavé bylo, že děti často
získávaly prostředky na pomoci vlastní prací. Dorost měl i své ozdravovny s
celoročním provozem. Významná byla ediční činnost, točily se filmy, vycházely
časopisy pro jednotlivé věkové skupiny dětí a mládeže a v jednotlivých národních
jazycích. Na konci školního roku 1937/38 měl dorost již 840.000 dětí na 12.500
školách.
Za 2. světové války byl dorost společně s celým ČSČK rozpuštěn a byl mu zabaven
veškerý majetek, řada funkcionářů a pracovníků dorostu byla vězněna a někteří i
popraveni. Již za války v r. 1939 se v exilu v Anglii vytvořil dorostový odbor
při zahraničním ČSČK. Zabýval se především pomocí českým exulantům.
Po válce v roce 1945 byl opět obnoven dorost na školách za pomoci Amerického ČK
a Kanadského ČK. Dále pomohl Turecký Červený půlměsíc, Norský ČK a další. Byl
stanoven program ve 4 oblastech: péče o zdraví, vzájemná pomoc, výchova k
dobrému občanství a výchova k mezinárodnímu porozumění. Dále se dorost zabýval
rozdělováním humanitárních pomocí. Obnovila se také činnost ozdravoven, novinkou
bylo pořádání dětských pěveckých přehlídek. Tisková činnost se bohužel
neobnovila v předválečném rozsahu.
Aktivity pro děti a mládež v ČSČK v letech 1948 – 1989
V roce 1948 byla činnost značně omezena, zastaveno vydávání časopisů, došlo k
řadě výměn pracovníků dorostu, vše se začalo postupně podřizovat jednotné
organizaci Československého svazu mládeže (ČSM). V roce 1951 byla pod politickým
nátlakem podepsána dohoda s ČSM, na jejímž základě dorost jako samostatná
organizace prakticky přestal existovat. Jen pro zajímavost - v té době měl
dorost téměř 1,5 milionu členů na více než 14.500 školách.
Dřívější charitativní činnost prakticky vymizela, mezinárodní styky byly
podstatně omezeny. Jediné, co ČSČK mohl nadále uskutečňovat směrem k dětem a
mládeži, byla zdravotnická osvětová činnost a výuka první pomoci. Dále se
mluvilo o dorostu ČSČK, ač šlo v podstatě o děti začleněné v jednotné Pionýrské
organizaci a mládež v ČSM, později Svazu socialistické mládeže (SSM). Přestože
nebo právě proto, že byl dán ČSČK pouze malý prostor pro činnost, byla tato
zbývající činnost důkladnější. Došlo k vytvoření norem Mladý zdravotník I. a II.
stupně. Ve třídách byly ustavovány třídní zdravotnické hlídky (později hlídky
mladých zdravotníků). V roce 1959 po nástupu MUDr. Františka Janoucha (předseda
ČSČK, 1. náměstek ministra zdravotnictví, místopředseda Poradního výboru Ligy ČK
pro dorost) dochází k zlepšení domácího i mezinárodního postavení ČSČK a oživení
činností směrem k dorostu. V tomto roce je uspořádáno prvních 10 pionýrských
táborů ČSČK s výukou první pomoci (předchůdci dnešních studijních středisek). V
roce 1960 se koná v Ústřední škole ČSČK v Líšně u Benešova první tábor pro
zdravotně oslabené děti, kterého se účastní 64 kardiaků. Dále je zde uskutečněno
první mezinárodní studijní středisko za účasti mládeže ze sedmi socialistických
států. Od roku 1961 jsou do činnosti ČSČK zapojováni též studenti vysokých škol,
především lékařských fakult.
Roky 1968 a 1969 a celospolečenské události s nimi spojené přinesly snahu o
návrat ČSČK k sedmi základním principům a navrácení se k činnostem, které nebylo
v předchozím období možné uskutečňovat. Avšak obdobím normalizace byl pokus
zmařen a vše se navrátilo do ”starých kolejí”.
V následujících letech se činnost dále zaměřila také na mladé bezpříspěvkové
dárce krve, od roku 1984 se koná pro vysokoškoláky dokonce soutěž v získávání
bezpříspěvkových dárců krve. V roce 1974 je vymezena věková hranice dorostu od
15 do 18 let. Na některých středních školách tedy mohou vznikat skupiny. Zejména
jich se týká program “Úcta ke starším” realizovaný počínaje rokem 1980.
Od roku 1978 je spolu s Československým rozhlasem pravidelně pořádána zdravotně
výchovná hra “Abeceda docela malých doktorů” pro 2. - 4. ročníky základních
škol. Pro děti do 15. let se od roku 1981 pravidelně konají postupové soutěže
hlídek mladých zdravotníků. Pro děti z mateřských škol je od roku 1983 pořádána
zdravotně výchovná hra “Když Alenka stůně”.